WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . archiv . kontakt .            

Honza Plšek

MANDELINKA

01 audio  Pondělí
02 audio  Úterý
03 audio  Středa
04 audio  Čtvrtek
05 audio  Pátek
06 audio  Sobota
07 audio  Neděle

Hudba: Honza Plšek © 2009
Nahráno 12.4. - 25.4. 2009 v Brně.
Vydáno jako download 2009.
přední strana     prostřední strana     prostřední strana     zadní strana
pdf obal k tisku
Honza Plšek HUDBA       Honza Plšek HUDBA

Každá nahrávka na albu Mandelinka byla nahrána během jednoho dne, pouze podle momentální intuitivní improvizace, důsledně bez jakékoli přípravy - to byl koncept alba. Na jaře 2009 jsem dlel doma po operaci kolene. Nabízelo se, že bych měl po delší době něco pořádného nahrát. Ačkoli jsem měl plné šuplíky písniček, nějak se mi nechtělo dělat klasické album. Docela často jsem si jamoval na kytaru se všelijakými kapelami, co jich bylo na youtube, od Crosby Stills Nash & Young až po Buena Vista Social Club, a měl jsem dojem, že ze mne jde přímo hudba, která má hlavu a patu a přitom nejde o nacvičené číslo. To byl vlastně ideální stav čirého muzikanství. Chtělo se mi zachytit spíše tento vzácný stav než se pachtit s nastřádanými písničkami. V té době vydal Paul McCartney album The Fireman's Electric Arguments, které bylo nahráváno tak, že každý den vznikla jedna nahrávka, od kompozice až po nahrání a mix. Muzika samotná mě zas až tak neoslovila, ale ten koncept se mi líbil a hodil se přesně k tomu, co jsem chtěl udělat já. Tak jsem to také tak udělal. Původně jsem chtěl skutečně udělat album Pondělí až Neděle během jednoho týdne, tak jak ty dny šly po sobě, ale nakonec se trochu protáhlo kvůli finálním mixům jednotlivých skladeb.

Většinou to probíhalo tak, že jeden den jsem skladbu nahrával (rozuměj jamoval podle základní stopy) a udělal hrubý mix, druhý den jsem dělal finální master písničky. Většina nahrávek vznikla tak, že jsem cca 10 minut hrál na buben džembe, co mě napadlo, a pak jsem dohrál basovou figuru, která mě zrovna napadla. Podle toto základu jsem pak improvizoval na kytaru. většinou jsem kytaru nesestříhával a použil jsem celý pokus, který se mi líbil, nebo jsem jich smíchal víc dohromady, jen tu a tam jsem vystříhal přehmaty nebo něco, co nepasovalo moc dohormady s jinou improvizací. Jak jsem tak do nahrávky vsrstvil kytary, tak jsem toho v určitou chvíli nechal a začal dělat mix. Kromě ukulele jsou všechny kytary, včetně basy, nahrány na akustickou Epiphonku. Různé barvy zvuku kytar byly vytvořeny až editací. I basu jsem nahrával na normální kytaře a až teprve v PC jsem posunul ladění a ekvalizaci. Na konec jsem dohrál drobné perkuse a kytarové motivy, které vyplynuly jako doplnění těch improvizací. Ve finálním mixu jsem si pohrál s barvami, echem a náladou.

Celkově to bylo moje nejkrásnější nahrávání, čiré muzikantsví a tvůrčí svoboda. Žádný stres a marná snaha dokonale nahrát určitou písničku. Žádné nekonečné opakování nepodařených partů. Žádná uzavřenost od okolního světa, ale naopak maximální otevřenost. Prostě jsem ráno vstal a přímo nahrál, jak to přicházelo a co jsem měl na srdci. Asi nejkrásnější moment byl, když jsem nahrával třetí skladbu (Středa) a celý pokoj zalévalo zlaté jarní slunce. Jak tak slunce pryštilo do mého pokoje, snažil jsem se hrát ryzí posvátnou hudbu slunce a klidu. Moje hudba měla být jako zlato Inků. Snad zde byla vzdálená inspirace Neil Young & Crazy Horse a skladbou Cortez the Killer, v kombinaci s The Verve a hrou Colonization, kde je také taková sluncem zalitá krajina s indiánskými poklady.

Album jsem smíchal a na obal použil detaily z mého obrazu Tulipán zevnitř. Vyrobil jsem několik kusů CD a rozdal kamarádům. Ohlasy byly docela pozitivní, od těch co jsou zvyklí poslouchat instrumentálky, Pink Floyd a tak. Požádal jsem i o názory na diskuzních fórech. Tam se cenilo, že je album nahráno vpodstatě naživo a ne elektronicky a někdo mě odkázal na muzikanta jménem Rapoon, který také pracuje s nekonečným echem. Rozporuplné rakce budila rozsáhlá kreace na činel a indickou flétnu jménem Čtvrtek. Posluchači nechápali, že v tomto případě jde o zážitkovou hudbu, která má zprostředkovat něco jako průchod Morií. Ze schématu vyčnívá i skladba na ukulele jménem Pátek, která možná působí jednoduše, ale ve skutečnosti je velmi komplikovaná, protože jednotlivé motivy na sebe navazují pokaždé jinak, přesto však ve dlouhém pravidelném cyklu. Vývoj skladby se tak dá předvídat jen po opravdu důkladném naposlouchání, anebo nezbývá,než se prostě nechat unášet proudem (což bylo cílem). Chtěl jsem dosáhnout ozvěn nálady písničky "Raindrops Keep Fallin' on My Head" od Burta Bacharacha pro film Butch Cassidy and the Sundance Kid, ale ještě zasněnější. Skladby jsou záměrně velmi dlouhé, a tam, kde by měly jakoby skončit, tak dál pokračují. Chtěl jsem, aby ty instrumentálky byly neobvyklé, ne moc předvídatelné, aby nešly posluchači na ruku a nesnažily se mu vlichotit.

Původně jsem chtěl nechat vylisovat CD a nabízet jako relaxační hudbu do čajoven apod., ale pak jsem to nějak nechal být. Přišlo mi, že jako komerční produkt by to chtělo celé sestříhat a vypustit skladbu Čtvrtek, a to se mi nechtělo, protože to už by nebyl ten celistvý obraz jasu a stínu, který jsem chtěl namalovat. Nicméně, nakonec možná k sestříhání a vylisování dojde (pod jiným názvem), protože jsou to podle mne nejlepší kousky hudby, které jsem zatím nahrál, dají se poslouchat a šíří klid, a tak je možná škoda nechat je jen tak zapadnout. Dělat sám sobě producenta, to chce někdy časový odstup.


TECHNIKA & NAHRÁVÁNÍ:

Akustická Epiphonka
buben džembe
ukulele Lanikai
činel, větrná zvonkohra, tamburína, indická flétna, harmonika apod.
Nahráno kondenzátorovým mikrofonem do PC, playback pomocí dvou zvukovek, editováno v Cool Edit.


Fotky z doby natáčení:

Všechna práva vyhrazena © Jan Plšek