WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . archiv . kontakt .            

Honza Plšek

Bílý pokoj

01 audio         Introdukce
02 audio text  Robinsonia
03 audio text  Absurrealita
04 audio text  Tamtády
05 audio text  Čajmay
06 audio text  Drak
07 audio text  Yorunga
08 audio text  Rá-no
09 audio text  Uáá
10 audio         Blues 150
11 audio text  Bílý pokoj

Hudba a texty: Honza Plšek © 1997-1999
Nahráno 1997 až 1999.
Vydáno na CD vlastním nákladem 1999.
přední strana     zadní strana     druhá strana     třetí strana     disk

Po experimentálním syrovém lo-fi albu "Lampion", po dokončení střední školy a po nástupu na vysokou školu, se zdálo, že s nahráváním je definitivní konec. V té době jsem ovšem dostal počítače Pentium. Mělo to i zvukovku, což v té době nebyla úplně samozřejmost, avšak nedařilo se mi ji nakonfigurovat tak, aby bylo možné nahrávat více stop, a tedy podle playbacku. Vše tedy tak nějak vázlo. Nicméně mé zápisky z přednášek stále častěji volně přecházely v návrhy obalů a seznamy skladeb, stále častěji pod hlavičkou "Bílý pokoj". Rozhodující impulz nakonec přišel od kamarádů z Dračího Doupěte, kteří mi dali mikrofon a Peťa Rychtecký navíc ještě tamburínu. Začaly vznikat první zkušební nahrávky. Absenci více stop a playbacku jsem nakonec vyřešil tak, že na dětských varhánkách jsem si pouštěl nějaký rytmus a všechny nástroje pak nahrál podle něj. Stopy jsem mixoval dohromady v jednoduchém prográmku Waveshaper pomocí funkce "paste", bez možnosti nastavení poměrů hlasitosti. Prográmek umožňoval použití přednastaveného echa a zpětné přehrávání (reverse), což v té době bylo naprosto skvělé. Všechno to bylo z dnešního pohledu nesmírně primitivní, avšak na svou dobu to byl pokrok, a hlavně výsledek byl nesrovnatelně poslouchatelnější než cokoli z mých dosavadních kazet. Tak se stalo, že jsem zanechal vysoké školy, nastoupil do práce jako geodet a začalo se dlouhé a strastiplné nahrávání přelomového alba Bílý pokoj. Repertoár byl zbrusu nový, prakticky tu nebyl žádný starší nápad z dob Flowers in the Windows. Název alba odkazoval na skladbu Cream "White Room", ovšem zde se jednalo o synonymum "mého světa", ze kterého bylo obtížné prodrat se ven (zvukově názorně viz "Absurrealita"). Je v tom dost ze skladby "Bike" Syda Barretta a ranných Pink Floyd. Problém hrdiny je podobný jako v "The Wall" od Pink Floyd, řešení se rovněž odehrává cestou dramatu (viz "Blues 150"), ovšem s psychologicky snad o něco lépe zvládnutým rozuzlením (viz "Bílý pokoj"), cestou individuace jak by řekl C.G.Jung. Nástrojové vybavení zůstalo prakticky stejné, tedy totální lo-fi low end - basa z kytary, místo bicích plastová vanička, krabice a lopatky, španělka, ze které se elektrický zvuk dostával pomocí kontaktního mikrofonu. Teprve ke konci nahrávání jsem se stal držitelem elektrické kytary Jolana, majitelem komba Peavey a akustické Epiphonky. Velmi omezené kapacity paměti tehdejších PC neumožńovaly skladovat jednotlivé stopy, vypalování CD bylo velmi drahé, vypalovačky byly vzácné, a tak nebylo možné skladovat jednotlivé stopy a tracky byly rovnou míchány vpodstatě tak jak byly postupně nahrávány. Výsledek dvouletého úsilí nakonec předčil všechna očekávání. Tohle už byla skutečná hudba, které se dala vpodstatě normálně poslouchat. Zvukově byla deska postavena tak, že nad měkkou plynoucí rytmikou s basovými figurami se měly klenout arytmické "zasněné" zvuky kytar a vznosné melodické linky, čili přesně to, s čím ve stejné době v Anglii přišli Verve a Radiohead (a přesně to, co jim vytkl Vojtěch Lindaur ve slavné negativní recenzi na desku OK Computer v časopise Rock & Pop, ke které pak psal reparát). Já jsem ale tyto kapely nekopíroval, pouze jsem rozvíjel to, co jsem slyšel u seržantovských Beatles a na první desce Pink Floyd. Přijetí od kamarádů a kolegů bylo zprvu velmi chladné, avšak postupně se začaly objevovat slova chvály a postupně téměř každý uváděl nějakou svou oblíbenou písničku, která ho dostala, a nejlepší bylo, že každý uvádělo jinou, což bylo neklamným znamením, že tentokrát se dílo podařilo a vzniklo (snad) něco nadčasového. Pokud jsem se do té doby těšil pověsti blázna, recesisty a podivína, tak nyní už mne okolí nepokrytě označovalo za skladatele, tu a tam mě někdo neznámý, ke komu CD doputovalo, o podpis. Album vyšlo pod hlavičkou "Jan Honza Plšek", což byl tehdejší momentální nápad, kombinující trampský zvyk uvádět uprostřed jména přezdívku a tehdejší módu uvádět druhé jméno. CD jsem tehdy prodával kamarádům za 100 Kč, což byly náklady na vypálení a kopírování obalu. Často si lidé brali více CD s tím, že je prodávali dál. Hlavním distributorem byl Peťa Rychtecký, něco jsem prodal na sporadických koncertech, či na základě docela příznivé recenze v časopisu Rock&Pop. Internet ani e-mail tehdy ještě nebyly. Pokud vím, Bílého pokoje prodalo okolo 200 ks. To byl přelom. Stal se ze mne respektovaný muzikant - skladatel. Označení "písničkář" zde nezní přiléhavě, protože nahrávky měly hodnotu jako skladby a ne jen jako písničky, a zejména celé album bylo vnímáno jako celek, jako koncepční umělecké dílo.


REFERENCE:

Petr Korál, Rock&Pop, rubrika Korálky, září 2000: Jan Honza Plšek - Bílý pokoj - Kolekce stylově neohraničených písniček různého (většinou však dostačujícího) "stupně svěžesti". Honza Plšek je ale bezpochyby schopnější textař a skladatel než zpěvák... hodnocení: **1/2 (z *****)

NÁSTROJE & NAHRÁVÁNÍ:

Španělka - používaná hlavně v první polovině alba, nahrávaná normálně, pozpátku i s kontaktním mikrofonem.
Elektrická Jolana - až od "Čajmay"
Akustická Epiphonka - až od "Rá-no"
El.kytary jsou snímány mikrofonem přes kombo.
BASA - vertikální akustická baskytara
BICÍ - soupravu tvořily:
kopák - plastová vanička
virbl - plastový kýbl obtažený lyžařskými brýlemi a drátem s navlečenými zátkami.
paličky - kousky dřívek, jen v "Robinsonia" a "Absurrealita". Jinde hraju dlaněmi.
činely - pokličky různých velikostí
Flétna, malé klávesy, harmonika, kazoo, brumle, tamburína, kráječ na vajíčka a jiné nádobí.

ZAJÍMAVOSTI:

Introdukce - úvodní "snový" mix písniček: Beatles - Strawberry Fields Forever (zpívám já), John Lennon - Give Piece A Chance, Beatles - Day Tripper, Beatles - Yellow Submarine, Pink Floyd - Interstellar Overdrive, Pink Floyd - See Emily Play, Beatles - She Loves You, Jimy Hendrix - Purple Haze, Beatles - Yesterday, Oasis - Live Forever, Oasis - Wonderwall
Robinsonia - druhý refrén zpívá moje mamka.
Absurrealita - moje první pokusná nahrávka do počítače. Po jejím dokončení jsem se rozhodl udělat celé album.
Tamtády - hluky (tikání hodin, otvírání okna atd.) zobrazují ve stereu můj skutečný "bílý" pokoj - . Melodie kytarových flažoletů je sólo ze "Zahrady orchidejí".
Drak - Těsně před dokončením jsem si omylem smazal celou nahrávku. Tak je to nahrané ještě jednou skoro stejně i se všemi pazvuky. Pohádku vypráví Karel Hoger.
Yorunga - Flétnu jsem zapsal do not a nechal zahrát počítač přes jakýsi prográmek.
Uáá - úvodní trubkovou famfáru hraje Moravanka Jana Slabáka.


NEPOUŽITÁ GRAFIKA:

   nepoužito    nepoužito    nepoužito    nepoužito    nepoužito    nepoužito


VIDEO:

Čajmay
Hraje: Petr Rychtecký (v roli čajomila) a přátelé (v roli cestujících)
Kamera a produkce: Robert Grepl
Střih a produkce: Jan Honza Plšek
Režie a animace: Bohdan Veleba, Michal Nečas, Jirka Gross, Iva Grossová, Jan Plšek, Peťa Rychtecký, Robert Grepl
Natočeno na podzim 2002 na 8mm film. Sestříháno na jaře 2005.




ROBINSONIA

Hejna bílých ovcí
odlétají jak sníh od lyží.
Trosečníci na ostrůvcích
nedočkavě svou loď vyhlíží.
Má každý svůj spěch
s ním obchází břeh
a náhle
odplouvá v tramvaji.

Jako ptáci volní
ptáci,kteří slítli na chodník.
Po kapsách svou plnou polní:
ruce, klíče, šrot a kapesník.
Jak vojáci
táhnou po práci
zápěstí jim
hodinky poutají.

Mít tak ptačí křídla
Mít tak ptačí křídla
Mít tak ptačí křídla
Hmmm ...

Nikde rozsvíceno,
divné stíny visí po stěnách.
Všude hluché ticho, jenom
na spirále jiskří žhavý prach.
A ohřátý vzduch
si točí jak duch
s mým lustrem
v mém bílém pokoji.

Mít tak ptačí křídla...




ABSURREALITA

Lístky v tramvaji
se cvakají
protivné
dál tě zavezou
lístky jsou
tak podivné

Zavřené v bílém pokoji
zavřené v bílém pokoji
je mám
jsou tam
v mojí hlavě

Klíče se ztrácejí
a na zem padají
protivné
zamčou za tebou
klíče jsou
tak podivné

Zavřené...

Zvláštní je být
uvnitř
něčeho co chodí, spí a jí
Najednou
oči jsou
dvě okna v bílém pokoji

Zvuky za dveřmi
ruší můj pokojový klid
Smutek je zákeřný
stále se bojím otevřít

(Nyní se pokusím opatrně otevřít dveře.
Pozor otvírám! Tak a je to...)


Šílená je má
snaha podivná
najít něco víc
Lidé z tramvají
mne vrhají
na Měsíc

Nůžky stříhají
a píchají
protivné
křídla přistřihnou
nůžky jsou
tak podivné

Zavřené...

Zvláštní je den
zvenčí
na zahradě stojím bez dechu
Našel jsem
něčí
mozek v malém vlašském ořechu



TAMTÁDY

Jen ten kdo je tam
vidí to krásné co je tady
a zase jen ten kdo je tady
co je krásné tam
tady a tády

Jen ten kdo je tam
vidí to špatné co je tady
a zase jen ten kdo je tady
co je špatné tam



ČAJMAY

Pohled přes čaj je nezvyklý na svět.
K lípě chodíme každým rokem na květ.

Podivný smích
tak nějak spřízněný
snad ve větvích,
ale mně zdá se mi
být o něco výš
vysoko nad zemí,
když velká myš
rachotí s konvemi.

Pohled na svět přes lipový čaj.
V skleněné konvici Máchův Karel May.

Podivný smích tak nějak...

Hynek Mácha v čaju
máchá včelku Máju...




DRAK

Né, né, neberte mi
né, né, neberte mi
moje hrdiny
vždyť jsou nesmrtelní
a září jak na měsíci sníh

Né, né neberte mi
né, né, neberte mi
zbytky krajiny
vždyť já jsem ještě v ní
kde bloudí mé hvězdy na koních

A ta bílá krajina
křídla rozpíná
slunce zvedá zlatou číš
draci letí na Paříž
a letí ještě dál
a letí ještě výš
a pak vyjí na měsíc

(drak,drak)

Né, né neberte mi
né, né neberte mi
moje iluze
vždyť jsou nekonečné
jenže já už na dně
lógr pravdy zřel

A ta bílá krajina...
draci vyjí na měsíc
a pak vyjí na měsíc

(Letí drak, letí drak, letí drak ....)

Jednou pradávno letěl přes les Řáholec drak. Klopýtnul pařátem o stromy a ztratil vejce. Vejce se někam zakutálelo a nikdo ho už nikdy neviděl.




YORUNGA

O pár kroků zpátky
o pár kroků tam
o sto roků o den krátký
to už je fuk
kouzelnými vrátky
je vidět vratký prám
kde po proudu Svratky
odplouvá malý kluk

Bílá soška s bílou tváří
se tváří jak mé druhé já
a čím víc je v nás lásko září
tak září i malá Yorunga
O pár kroků zpátky
o pár kroků tam
v hlavě předou kolovrátky
na Yorungou
nabral na obrátky
utžený prám
a já bych chtěl zpátky
a mít taky takovou

Bílá soška s bílou tváří
se tváří jak mé druhé já
a čím víc je v nás lásko září
tak září i malá Yorunga
V jedné zemi někde v Asii
ti kdo svoje dětství přežijí
dostávají svoje druhé já
v malé sošce jménem Yorunga



RÁ-NO

Už je vlastně ráno
ale mám ještě přivřené oči
přestávka končí
a hlava si říká: "No
už by se mohl vzbudit."
a začíná se nudit
tak si hraje
jako kámen mlčí
jako tráva vlaje
mám přivřené oči
a sen se mísí s realitou
má to v sobě neurčitou
krásu
ale v dnešní době
ztráta času

Už je vlastně půlnoc
ale já dnes nějak nemůžu spát
je předvečer vánoc
a na kopci září hrad
a lustry se jen točí
zavírám oči



UÁÁ

Tři dva jedna
a pořádnou pecku do čela
byla to má
mimozemská zem
dluhý čas
hrajte gusle
a přísámbůh pěkně zvesela
vracím sa já
vracím sa já sem
mezi vás

Uáá
jak jsi nádherná
realito bouře
z okna ven vlaje bílá hříva kouře
všechno co mám
vezmu rozsekám
a na ohýnku spálím
ruplo mi v orloji
můj bílý pokoji
balím

Čáry máry
a ohýnek pěkně plápolá
po zdi pádí
stádo bizonů
bůh ví kam
Pějme píseň
dokola okolo stola
tančím jako
vítr ve zvonu
vzhůru k vám

Uáá
jak jsi nádherná
realito bouře
z okna ven vlaje bílá hříva kouře
všechno co mám
vezmu rozsekám
a na ohýnku spálím
ruplo mi v orloji
můj bílý pokoji
balím
balím
můj bílý pokoji
balím...



BÍLÝ POKOJ

V pondělí
nadmojí postelí
tančí žlutí stíny
tančí žlutí stíny jak kůň
Unesen anděly
s Nanynkou do zelí
Oči mi hleděly na Soluň

Kriste proč tě zdobí
ve tvých dlaních skoby?
Když to vidím padá na mě strach

Pavlačí
voní čaj z bodláčí
a oheň tiše zpívá
oheň tíše zpívá a bdí
Lustr se otáčí,
lustr se otáčí
na stropě v mém bílém pokoji

Ráno na koštěti
slunce vzhůru letí
jako splašený

Tak vyplouvá koráb do pouští
bílý pokoj opouštím
před bouří
Láska není fér
na vějíři z pavích per
tisíc očí přimhouří

Chtěl bych být
vyhaslou lucernou
a někdy v noci náhle
někdy v noci náhle zas vzplát
s nadějí mizernou
s nadějí mizernou
zas jednou záda všem ukázat

a ráno už je všechno zase
ve starých kolejích

Tak vyplouvá...

Chtěl bych mít
osud jak krajinu
s Cypřišovým králem
s Cypřišovým králem všech dnů
voňavou po vínu
voňavou po vínu
zestárnout a změnit se na hlínu.




Všechna práva vyhrazena © Jan Plšek