WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . archiv . kontakt .            

Honza Plšek

Klavír na střeše

01 audio text  Klavír na střeše (intro)
02 audio text  Ahoj
03 audio text  Do hamburku za prací
04 audio text  Okamžik
05 audio text  Jaro v naší ulici
06 audio text  Velikonoce
07 audio text  Prasklé housle
08 audio text  O písničkách
09 audio text  Malí smutní koníci
10 audio text  Skřítkové
11 audio text  Nálada loňskýho léta
12 audio text  Nadrážní hodiny
13 audio text  Září
14 audio text  Besídka
15 audio text  Klíč
16 audio text  V parku
17 audio text  Vraťte mi pod nohy zem
18 audio text  Nejstarší člověk na světě
19 audio text  Vinohrad
20 audio text  Sklíčko z ledu
21 audio text  Už se neohlížej
22 audio text  Klavír na střeše

Hudba a texty: Honza Plšek © 1994-1995
Původní nedokončená kazeta - 1995 Originální kazeta, znovu nahráno 1999-2002


Album Klavír na střeše mělo být vrcholem veškeré mé dosavadní tvorby. Měly se v něm spojit dvě dosud oddělené koleje, moje folkové písničkářství zaznamenávající oficiální úspěchy na tehdejších přehlídkách a květnatá hudba kapely "Flowers in the Windows" úspěšná u normálních lidí. Na toto album jsem odkládal nejlepší kousky a nešlo v něm o nějaká názor, ale o poetiku. Jak to už tak u podobných ambiciózních projektů bývá, album zůstalo v původní podobě nedokončeno. Svoji roli sehrála skutečnost, že to mělo být mé páté album v rozmezí let 1994 a 1995, což je drtivé tempo i pro mne. Nebylo bez významu, že jsem tou dobou končil střečdní školu, takže času ubylo. Především ale průběžné výsledky nebyly uspokojující a nahrávky byly slabé. Lo-fi provedení, které slušelo prvnímu albu Flowers in the Windows, se k těmto písničkám prostě nehodilo. A tak původní kazeta zůstala nedokončená. Ani později, když jsem písničky nahrával znovu pro archivní účely, nebylo album dotaženo. Hlavní nezdolatelnou horou byla titulní komplikovaná episcká skladba "Klavír na střeše", kterou jsem prostě nebyl schopen dokončit a přijatelně nahrát. Původní nedokončenou kazetu jsem doplnil o několik starších písniček zhruba ze stejného období. Písnička "Prasklé housle" získala pod názvem "Co ti mám na to říct" v roce 1994 první místo v autorské soutěži brněnského kola Trampské porty. Písnička "Do Hamburku za prací" získala ve stejné soutěži o rok později druhé místo. Na soutěžích zněla i písnička "Nejstarší človek na světě", ale moc jsem ji neprosazoval, protože mi připadala nedokončená a slyšel jsem v ní smyčcový kvartet. Další song "Smutní konící", který jsem považoval za esenci všeho dosavadního, už na soutěžích propadl (porota se vyjádřila, že neví o čem to je). Písničky z původní kazety také propadly v konkurzu na tehdejší folkový festival Zahrada (přišlo vyjádření, že technická kvalita neumožnila posoudit výkon). Z původní kazety jsem pro archiv použil nahrávku "Skřítkové". Úvodní klavírní instrumentálka je také z původní kazety, doplněná o buben, tamburínu a kytaru. Složil jsem ji a nahrál na klavíru v jídelně na základní škole na Plovdivské. Nikdy před tím jsem na klavír nehrál. Chtělo to dotáhnout, a tak je nahrávka dnes hodnotnotná žel spíše jako dokument velkého, leč nerozvinutého, talentu. Sám talent ovšem nezkrotně cválal dál a nečekal na nahrávání nějaké marné kazety či verdikty porot, přes další zvukové experimenty, nové melodie a texty, smísené s recykláty starých nápadů, vstříc albům "Bílý pokoj" a "Alboom", na kterém se mi po letech konečně podařilo dokončit a uspokojivě nahrát titulní písničku "Klavír na střeše" a tím zároveň završit i toto staré album.




AHOJ

Do všech ulic slunce pálí
do konce září zbývá týden jen
na Príglu se v trávě válí
poslední horký letní den
dveře bytu na tři zámky
se starostmi tiše zamykám
házím klíče do své schránky
po schodech dolů utíkám

Hned za městem
tam kde auta jezdí ven
zamávám
správnej směr
cesty prach
černej tér
na botách
zase mám, zase mám, zase mám

Víš stále jen
stejná místa stejnej den
a těch lidí podívej
už mám toho dost
tak si jen tak pro radost
zařvu héeéeéj

Z okna auta vidím města
co jsem znal jen z došlých pohlednic
místa kde jsem nikdy nestál
bufety a štace u dálnic
viděl jsem co venku letí
a cizincům se česky vysmíval
každý den mi do paměti
vzpomínku už navždy vyrýval

Můžeš mi říct
že tím ztrácím čas nic víc
já vim svý
je líp poznat svět
v duši měl by každý hned
křídla mít, křídla mít, křídla mít

Sedím v jednom nočním vlaku
kterej jede jinam než jsem chtěl
píšu pozdrav na obálku
tužkou, kterou někdo zapomněl
na záchodě pod zrcadlem
kde před chvílí jsem tiše vyčkával
až průvodčí přejde kolem
tak tě zdravím ahoj mám se fajn
ahój, ahój, ahój, ahój, ahój, ahój



DO HAMBURKU ZA PRACÍ

Na lesklé modré vodě
pluje si plachetnice
na přídi bílé lodě
je nápis Vrcovice
ráno ji křtili
opilí předáci
teď už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Proužek nespálené kůže
mám na své levé ruce
kolik hodin býti může
zjišťuju podle slunce
spadly mi do vody
hodinky plovací
teď už plují po Vltavě
do Hamburku za prací

Starý pán skákal šipky
ladně se do vln nořil
teď se plíží podél zídky
tak jak ho pánbůh stvořil
při posledním skoku ztratil
svůj úbor koupací
jenž už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Na večer ve Vltavě
koupou se mořští vlci
já s vlkem ležím v trávě
a mám smutek v srdci
ráno mi proud
odnesl madraci
teď už pluje po Vltavě
do Hamburku za prací

Oheň plápolajíc praská
mám uši plné vody
přemýšlím kudy láska
chodívá na jahody
večer jsme si užili
náramnou legraci
a teď už pluješ po Vltavě
do Hamburku za prací



OKAMŽIK

Vláček vrže po rezavé kolejnici
dívám se znuděně po cestujících
a v tom pohled se mi chytil jako na udici
ňáká víla blíží se sem

Slané moře vlní se jí pod obočím
vlasy jako při jízdě na kolotoči
před jejím pohledem mi uhnuly oči
na vteřinu mrknul jsem ven
jen na vteřinu mrknul jsem ven

Zahlédl jsem sloup jak utíká zpět
druhý ho doháněl a další za ním hned
a víc už jsem neviděl
otáčím se zpět
ani mraky z růží
a z jejich trnů sníh
draky jak krůží
a jezdce v brnění

A v tom kamenná věž z Pisé mi za krk spadla
hledím do prázdného opěradla
zmizela jak kapka na dně umyvadla
s tím jedním okamžikem
s tím jediným okamžikem...



KLÍČ

Tiše klesám níž a níž
dno je stále blíž a blíž
nade mnou nade mnou
točí se svět, co je teď pryč
jsem klíč

Nad vodou se naklání
ještě cítí na dlani
to místo to místo
kde studil ode dveří klíč
jsem pryč



V PARKU

V parku křičí malí fotbalisti
na trávě se válí ohnivý listí
co dětský kroužek výtvarníků
temperami zacákal
oranžový anděl chodníky čistí
tiše si píská o závisti
listí na chodníku
mu někdo rozfoukal

To uličník vítr, co na prsty píská
noviny krade a roznáší smetí
oblétá dvůr, okny tříská
a na kopci za městem honí se děti
po modrým nebi draci letí

Vítr se žene alejemi
jako hříbě rozjařený
přez lavičky skáče
kdo z řetězu jej odvázal
listí z větví napadaný
na hromadě nahrabaný
usedavě pláče
tak je po okolí rozfoukal

Ten uličník vítr...



VINOHRAD

Zdalipak víš, že každé místo, každý den
každý okamžik v životě tvém
má svoji vůni
kterou možná ani nevnímáš
pak stačí letmý dotek jen
a vynoří se ven
z hloubky tuní
které v srdci máš

Ty večery pro mě mají chuť jablek
a písniček Jardy Ježka z Č.P.8
když tenkou nit jsem vzpomínky navlék
než se mi v hlavě utopí
zelený světýlko rádia v autě, kde jsem spal
a skleničky burčáku na podnosu
kytara, na kterou jsem do noci hrál
při dobývání mapy Evropy

Tam se ti zdá, že je noční nebe blíž
a snadno uvěříš
že se tvoje přání
jednou vyplní
že stačí žebřík z trávy splést
a jednu z šťastných hvězd
na chvíli jen
vzít do dlaní

Ty večery pro mě mají chuť jablek...



UŽ SE NEOHLÍŽEJ

Už se neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál

Tohle slyším ze všech stran
do chodníku zadupán
v hlavě dráty hranic
neohlížej neohlížej běž dál

Na žádným rozcestí
na cizí neštěstí
zkrátka vůbec na nic
se neohlížej neohlížej běž dál
neohlížej neohlížej běž dál

Šašek nasadil si červený nos
podívej podívej
hází rajčata a tancuje bos
podívej podívej
všichni se chechtají nadšeně tleskají
a šašek ohýbá hřbet
v šatně flašku otvírá
úsměv z tváře utírá
pak nadává na záda bolavá
vždyť klaní se už padesát let
nic tu není k vidění
už je po představení
tak radši půjdem
a ty neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál

Až zas uplyne sto mizerných let
podívej podívej
staří námořníci připlují zpět
podívej podívej
v přístavní hospodě s očima jak na vodě
dají si rumový čaj
potom budou vzpomínat
kam to chtěli utíkat
když jako plavčíci se svou první opicí
hledali svůj palmový ráj
plachty visí v hospodě
škopky tečou do lodě
která klesá ke dnu
a ty neohlížej neohlížej běž dál
už se neohlížej neohlížej běž dál
ahój, ahój, ahój...



KLAVÍR NA STŘEŠE

Otevírám staré dveře
ve tvém závoji
ocitám se u večeře
v bílém pokoji
směješ se a jako kočka
ležíš klidně na skříni
kdo se první proviní
v bílém pokoji

Na posvátném místě v lese
prastarý je chrám
no a támhle podívej se
z toho kopce tam !
je prý vidět Prátr
když je jasná noc
tak co ? už mi věříš ?
že je rovná Zem
a že se kolem hvězdy točí
že každý den
ráno když se vzbudíš skončí

Klavír na nejvyšší střeše světa
klavír na nejvyšší střeše světa
klavír na nejvyšší střeše světa
zas mě někam odnáší

Myšlenky jak hejna mraků
přes hlavu mi jdou
jak když písně keporkaků
tančí pod vodou
všechny prachy svírám v dlani
v kapse cítím celý svět
a něco jako amulet
co když náhodou

Kolem proudí lesklý auta
ani nevím kam
s odhodláním kosmonauta
dneska odlétám
a dobrá víla
mi drží místo u okna
venku letí bílá
krajina
ta babička sklíčka jak John Lennon má
usínám
jsem ve svém bílém pokoji a slyším jenom

Klavír...


Všechna práva vyhrazena © Jan Plšek