WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . archiv . kontakt .            

Honza Plšek

Hodinky s vodotryskem

01 audio text  Autobus
02 audio text  Zahrada orchydejí
03 audio text  Za tvým očima
04 audio text  Vůz tramvaje č.13
05 audio text  Křídla
06 audio text  Princezna
07 audio text  Déšť kamenů
08 audio text  Vagóny & bonbóny
09 audio text  Rozžhavený drát
10 audio text  Džein
11 audio text  Báječný piknik
12 audio text  Zlatá lžička

Hudba a texty: Honza Plšek © 1995
Původní kazeta - jaro 1995 originální kazeta, znovu nahráno - srpen 2000 a během 2002

Čtvrté album "Hodinky s vodotryskem" tentokrát neměli Flowers in the Windows přichystané v šuplíku, ale psali je jako novou věc. Původní kazeta je plná zvukových experimentů, ale také nosných nápadů. Nahrávka by se možná dala použít ve své původní podobě, ale materiál byl shledán natolik dobrým, že původní verze nebyla použita a rovnou vznikla nová kapela. Padlo rozhodnutí že nedoceněná písnička "Za tvýma očima" bude nahrána kompletně znovu v plném aranžmá jako nový song nové kapely a tak byli definitivně založeni "Hic Sunt Leones". Celá řada dalších nápadů z tohoto alba nebyla hozena do koše, ale čeká v tajných pokladnicích na svou další reinkarnaci. Asi největší kuriozirtou alba je závěrečná "Zlatá žička", jejíž melodie vznikla na základě beatlesovské "I Am the Walrus" pouštěné pozpátku. Samply a smyčky z "I Am the Walrus" byly rovněž použity jako základní stavební kámen pro nahrávku na původní kazetě. Zajímavý je též kytarový riff v úvodní písničce "Autobus", což je vlastně Rhapsody in Blue od George Gershwina. Za pozornost stojí i původní obal kazety, na kterém je děvčátko z nějakého časopisu, které prý vyskočilo z okna kvůli problémům doma. Rozjásaní a bezstarostí Flowers in the Windows tak jasně, byť stále ještě poněkud prkenně a nemotorně, směřovali k ryzí osobní umělecké výpovědi. Tato snaha, spočívající v hledáním způsobu jak se osobně vyjádřit a přitom nenudit publikum, se později završila na albu "Bílý pokoj".



AUTOBUS

Drž si hubertus jedeme dál
vylez si na mrak pak možná uvidíš víc
modrý autobus co na dešti stál
pořád však lepší než se vrátit zase zpět

Stále drží se na silnici
autobus kdo kroutí volantem nemůžu říct
vzduch je prosycen slivovicí
okna jsou zamlžený fernetem a není vidět nic

Dívej jak se mi hlava točí
jak zpívám písně o tom co nechápu sám
dívej jak mi šlehá z očí
ta touha spát a vůbec na nic nemyslet

Dívej prázdniny jedny z posledních
já tajně doufám že je zas neproflákám
šípkovým vřetánkem čarodějným
probodnu čas aby zůstal stát aspoň 300 let

Yes I Yes I Am


ZA TVÝMA OČIMA

Vyšel jsem na ulici
směrem k šále pruhované
přehozené přes silnici
jako bílý most
naivní výletníci
stojí než se něco stane
zmatení jak kolibříci
co letí přes inkoust

Kolemjdoucí na chodníku
jako vítr zimním lesem
prochází mnou bez dotyku
asi jsem jen vzduch
pískající strážník jde sem
ale já tu dávno nejsem
nasedl jsem do taxíku
a uzavírám kruh

Jsem v zemi ztracené
na míle vzdálené
vše se otáčí
vše se otáčí
vše se otáčí
ta země se rozpíná
za tvýma očima
nikde nekončí
nikde nekončí
nikde nekončí
tak poprvé a naposled
ji proletím tam a zpět

Rudý strážník v semaforu
ani ráno pokoj nedá
postaví se do pozoru
přísný pohled má
zůstal tady jenom děda
odvahu teď v sobě hledá
pak udělá svou malou vzpouru
a rychle přebíhá

Z dálky slyším svoje jméno
otáčím se za tím hlasem
moje oči bloudí jenom
prázdnou ulicí
potkám vločku nastrojenou
směje se a rozplývá se
po šále jde na červenou
chleba s hořticí

Jsem v zemi...


VŮZ TRAMVAJE Č.13

Sir George zamčel svůj dům
pod rohožkou ukryl klíč
přes plot zamával psům
do klubu šel si zahrát bridž
chodí takhle každý den kromě neděle
kdy nosí kytky na hrob kde má bohaté rodiče
dnes je ale pondělí a George jde vesele
těší se až stráví další den u bridže

A ve stejném okamžiku
na kopci ve vozovně
potichu uvolnil se
a už jede samovolně
vůz tramvaje číslo 13
vůz tramvaje číslo 13
vůz tramvaje číslo 13
vůz tramvaje číslo 13

Lady Marry už má
léta svá a rodinný tik
když si nasadí svý
zuby umělý tak je pořád šik
každého dne ráno když vstává z postele
potkává se s fotkou svého zesnulého manžela
celý den si zkouší šaty před zrcadlem vesele
večer jede na banket a cestou svádí šoféra

A ve stejném okamžiku...


KŘÍDLA

Oči co se nikdy nesmíří
kolem sebe němou ohradu
sedává teď v okně za mříží
pozoruje z výšky zahradu

Co jen může chtít
co jen může chtít blázen víc
vždyť má své právo žít
má své právo žít
za svým oknem s mříží
jinak nic

Papoušek na staré jabloni
dívá se jak rostou jahody
za chvíli ho kočka dohoní
život v kleci za den svobody

Teď už jen poletí
teď už jen poletí kam bude chtít
s větrem v objetí
s větrem v objetí
než aby se vrátil
rači chcíp

Blázen zavřel oči začal snít
schoval hlavu mezi kolena
špendlíkem z prostěradla šít
začal tajně křídla plátěná

Teď už jen poletí...


PRINCEZNA

V zahradách u fontán
velké chryzantémy modře kvetou
po trávníku prochází se páv
v komnatách dvorních dam
tóny mandolíny pletky pletou
zpěv slavíků starý dvorní mrav

Každý den se prochází
sama v bílých šatech s krinolínou
dcera krále co mu patří zem
tisíc stěn obrazy
a na těch vzácných pláten hrdě kynou
vojevůdci veleslavných jmen

Po klekání každý den
za soumraku u okna sedává
vlasy rozpuštěné hledí ven
v očích svá přání vysněná má
že venku na nádvoří jednou zazvoní
čtyři kouzelné podkovy ze stříbra
krásný princ z koně seskočí a pak se pokloní
někde v sobě místo pro ni má

Jednou sám přijel pán
její ženich na svém vraném koni
vezl dary byl bohatý měl moc
a však jeho podkovy ze zlata
nikdy nezazvoní v její duši
pro ni budou černé jako noc

Utíká z plesu pryč
sama sedlá koně přes most cválá
bílý závoj míhá se tmou
utíká láme bič
v dálce hoří ohně šťastná letí
za svým princem nocí tajemnou

Po klekání každý den...


DÉŠŤ KAMENŮ

Bolívá mě hlava v posteli mám patogenní zóny
ve škole jsme kdysi malovali pionýry s lampióny
něco z toho všeho zbylo ve mě dodnes
v tomhle světě kde jsou prachy všechno nemám nic tak jsem to zase vodnes

A déšť kamenů
dopadá do mých vlasů
jenom tak jenom tak jenom tak jenom tak

Podívej se z okna ven a řekni mi co uvidět sis přál
jsem čaroděj co všechno ví a ochotně ti poradí jak dál
svěř mi své peníze svá tajemství
mír a štěstí přináší ti moje poselství

A déšť kamenů...

Jen vítr nad mořem
bezedné hlubiny
klidně hoď kamenem
ty kdož jsi bez viny
až bílé oblázky
dna moří zaplní
celý ten svět bez lásky
snad někam zmizí
pryč

Říká se ať kameny hází
jen ten kdo ruce sám čistý má
nic se nezmění
jen déšť kamení dopadá
pouští jde starý poutník
ptá se kdo vinu má
nic se nezmění
jen déšť kamení dopadá

Jen vítr nad mořem...


VAGÓNY & BONBÓNY

Letí vagóny
větrové bonbóny
a pískot páry
jedeme dál
chci růži vykouzlit
jak David Cooperfield
čáry máry

V tom pro nás čas
mizí ze světa
vše kolem nás
skryla roleta
vše kolem nás letí dál
nabít zbraň pak zacílit a pal

Letí vagóny
větrové bonbóny
a semafóry
barvy se střídají
křičíš hey hey hey
moc dlouho nečekej
zkrať ty fóry

V tom pro nás čas...



ROZŽHAVENÝ DRÁT

V policích
se hrbí hřbety knih
už celá staletí
se mnění v prach
uvnitř spí
ukrytá tajemství
neznámá poselství
vesmírných drah
dveře rozrazí
všechny ty odkazy
do krbu nahází
zas jeden hloupý stát
a staletí
komínem vyletí
a zchladne rozžhavený drát

Až jednou
mě v truhle povezou
možná že vzpomenou
si na mě víc
u kostela
pohřební kapela
zahraje falešně
Strawberry Fields
a jediná
má slavná rodina
se divit začíná
protože nebude ji znát
s tou písničkou
mě rychle zahrabou
a zchladne rozžhavený drát

Starý trosečník
balí si kufry nacouvá
na parník
kam odplouvá
jak hejno vran
letí kouř z komína
usínám
světlo zhasíná

Zápasím
se špatným počasím
tahám se za vlasy
a hledám klíč
jak ten trosečník
čekám tu na parník
jediný okamžik
a byl bych pryč
jedna vteřina
a lampa zhasíná
v té chvíli začíná
už se mi všechno hezčí zdát
jsou vánoce
a v prasklé žárovce
chladne rozžhavený drát

Starý trosečník...
světlo zhasíná světlo zhasíná světlo zhasíná...



DŽEIN

Pírko z perutí
bílé vrány
hadí uštknutí
to jsou tvoje oči Džein
létání
velký plány
kolikrát jsi zdrhla z domu ven

Ty oči brzo zakryl bílý závoj
a za tebou někdo dveře zavírá
čarodějný práh přecházíš v náručí

Tvoje vlasy Džein
tvoje vlasy Džein
rozevlátá křídla
tvoje vlasy Džein

Jak listí s podzimem
fotky žloutnou
lampa nad stolem
jedno krátké zasnění
pod oknem
zas zpívá mladík s loutnou
néé to jenom vítr rozechvívá
šňůry prádelní

Po skle tiše kloužou zrnka písku
zbytečně je nepočítej každé z nich je jeden den
doufáš že ti někdo zpátky čas otočí

Tvoje vlasy Džein...


BÁJEČNÝ PIKNIK

Báječný piknik bez kouře bez vína zdravý jak jahoda
jak radostný výkřik němého jogína opravdu pohoda
báječný piknik

A když večer natře oblohu do tónu pepřové kuličky
v poslední patře se díváme z balkónu jak svítí hvězdičky
báječný piknik

Hloupý vítr žene dál
hejna vlaštovek
co někdo poskládal
z modrých bankovek
a ze střechy je dolů posílá

Snažím se chápat na bílé stoličce sedím a hledím ven
ten šílený nápad musel být na lžičce s tím smutným kompotem

Chci ještě vylézt výš
a vidět dál jestli mi rozumíš
mám strach že svět se sám
celý řítí a já nevím kam
tak jako blázen utíkám
po schodech vzhůru utíkám
po schodech vzhůru utíkám

Mé pátrání končí na střeše domečku zbytečný byl můj strach
všechno se točí na jednom kolečku v obrovských hodinách
báječný piknik

Hloupý vítr žene dál...

Jak se kola zubatá líně otáčí
zoubky ze zlata svítí do očí
kdo všechny ty hvězdy spočítá

piknik tádadatatatá...


ZLATÁ ŽIČKA

Stín kopretin malý dům skrývá
vznešený mandarín na můj člun kývá

Zpívám a pádluju tou zlatou žičkou
s čarodějnou písničkou
větrných strun
větrných strun
houpá se na řece člun

Sám Čingischán převrh trůn a vstává
a tou svou špacírkou na můj člun mává

Zpívám a pádluju...

Starý pán puklý džbán žebrácká miska
dřevěnou píšťalkou na můj člun píská

Zpívám a pádluju...



Všechna práva vyhrazena © Jan Plšek