WWW.HONZAPLSEK.CZ    homepage . archiv . kontakt .            

Honza Plšek

Petrklíč

01 audio text  Píseň železničního tuláka
02 audio text  Vítr fouká
03 audio text  Vory
04 audio text  Marná snaha
05 audio text  Dál a dál
06 audio text  Třináctá noc
07 audio text  Atlas
08 audio text  Pustina
09 audio text  Štreka
10 audio text  Lajska
11 audio text  Drezína
12 audio text  Telegrafistická
13 audio text  Ujetý vlaky
14 audio text  John
15 audio text  Čekám na jaro
16 audio text  Píseň osamělého vlka
17 audio text  Vlčí mák
18 audio text  Merrimac
19 audio text  Obyčejná příhoda
20 audio text  Zlato
21 audio text  Cesta
22 audio text  Trail
23 audio text  Naděje
24 audio text  Na vrchol
25 audio text  Vlak
26 audio text  Jarní sloka
27 audio text  Útěk
28 audio text  Royal
29 audio text  Zrádnej déšť
30 audio text  Přišlo jaro
31 audio text  Zlatá horečka
32 audio text  Petrklíč
33 audio text  Nord
34 audio text  Veksl
35 audio text  Štěstí borový
36 audio text  Courák

Hudba a texty: Honza Plšek (c) 1988-1992
Původní kazeta - leden 1993, znovu nahráno - únor 1999

"A zase kola vlaků ...", to je kousek textu, který se mi vždycky vybaví, když si vzpomenu na své dávné čistě trampské album "Petrklíč". Texty jsou jakoby pořád dokola o tom samém - vlaky, mraky, dálky, slunce, déšť, jaro, léto, podzim, lesy, kytky, kamarádi, kytary - prostě všechno, co leží na srdci třináctiletému klukovi, který jezdí ven a právě shltnul "Cestu" od Jacka Londona. Miloval jsem skupinu Hop Trop a měl jsem sen, že založím trampskou kapelu a že budem hrát tyhle písničky. Jako těžký introvert jsem tehdy ani nehledal žádné spoluhráče do kapely, prostě jsem si nahrál basu a druhé hlasy sám (pomocí druhého kazeťáku od Peti Rychteckého) a na obal dal fotky svých kamarádů. Koncepce byla prostá - nacpat na 90 minutovou kazetu co nejvíc svých tehdejších trampských písniček, řazených přibližně chronologicky jak vznikaly. Technická kvalita nahrávky z roku 1993 byla velmi nízká a tak jsem v roce 1999 všechny písničky natočil znovu pro své archivní účely, což jsou nahrávky, které si zde můžete poslechnout. Remaster původní kazety je z časových důvodů v nedohlednu. Živě jsem zahrál, pokud si vzpomínám, jen jedinou písničku - "Štěstí borový", a to na svém úplně prvním vystoupení v roce 1992 na soutěži Brána v brněnském klubu Leitnerka, kam mě tehdy tajně přihlásil kamarád Myšák (odchytil mě v průběhu soutěže na nádraží na cestě za babičkou a přivlekl na Bránu, kytaru jsme si půjčili na místě).


Obal původní kazety:


PÍSEŇ ŽELEZNIČNÍHO TULÁKA

Já nikomu svou navštívenku nemůžu dát
protože jméno mý se stále mění
a nevím kde zejtra budu spát
má adresa mě nutí k zamyšlení

Já na hitláku nemám žádnou schránku dopisní
a v občance nepoznávám už svoji tvář
já se raději zaposlouchám do písní
a víc se mi líbí plamenů zář

Takže čau já musím jít dál
uslyšel jsem kouzelnej klapot kol
na nástupišti vlak zahoukal
a zelený znamení dává semafór

Tak už mě můj vlak veze dál
a já mám hlavu plnou divnejch snů
vítr vonící dálkami zafoukal
na kolejích strávím většinu šťastnejch dnů

Mými cestami jsou dráhy železný
mým rozcestím jenom veksly rezavý
já mám rád dálky bezmezný
té touhy se už asi nezbavím

Takže čau...


DÁL A DÁL

Dál a dál, můj náklaďák uhání silnicí
dál a dál, uhání nesouběžně s krajnicí
Plnou nádrž benzínu má, jede tam, kde slunce plá
dál a dál, dál a dál, dál a dál, dál a dál

Každým metrem, otáček více nabírám
rychlostí závratnou mířím k obzorám
nikdy mě nenapadlo tuhle jízdu vzdát
jen chvíli si odpočinout a pak sbohem dát
dál a dál, dál a dál, dál a dál, dál a dál

Ve městě, hned za prvním nárožím
všechno špatný, co jsem cestou sebral vyložím
všechno dobrý pod plachtu strčím
pak zas jinam na plno frčím
dál a dál, dál a dál, dál a dál, dál a dál

U šéfa do kapsy dám poloviční plat
a jdu svýho plechovýho koně dál hnát
abych ještě před setměním dorazil tam
kde za nárožím novej náklad mám
dál a dál, dál a dál, dál a dál, dál a dál

Dál a dál, můj náklaďák uhání silnicí
dál a dál, uhání nesouběžně s krajnicí
Plnou nádrž benzínu má, jede tam, kde slunce plá
dál a dál, dál a dál, dál a dál, dál a dál


ATLAS

Marně vzpomínám, kde leží Las Vegas
na kolenou mám svůj školní atlas
a vášnivě hledám spoustu různých měst
v obsahu, až úplně vzadu
našel jsem velmi moudrou radu
že je mám hledat na straně 86

Tam kde jen ta poušť širá,
kde se Llano Estacado rozprostírá
kde proud Rio Pesos běží
od Roswelu pohledem do atlasu
v myšlenkách jsem kousek od Kansasu
až tam kde Santa Fé leží

Ty města z písní znám
v atlase je mám
prstem po mapě
nechávám se vést
a když chci v jednom být
stačí jen najít
v atlase stranu
86

V Nevadě, tam někde blízko
nacházím vždy San Francisko
a Los Angeles na pobřeží
a jak se v mnohých písních zpívá
kde se Mississipi do moře vlívá
tak tam New Orleans leží

Na Floridě, pánbůh s námi
bouří pekelný Miami
a o kousek výš Jacksonville
od Montgomery, směr na Niagaru
po železnici, na plnou páru
nacházím bájný Nashville

Ty města...

U Sacramenta tam se rozkládá
vysoká Sierra Nevada
přes niž musí každý správný hoboe jet
v New Yorku až do Friska
na mašině píšťala píská
a tak projezdím celou stranu 86
v Hudsonu se na vodě tvoří pěna
lopatkama šífů zvířená
a z Friska vyjíždí vlak, vlak v 05
s těmito sny u stolu sedám
a v mapě vášnivě hledám
v mapě na straně 86

Ty města...

DREZÍNA

Už třetí tejden kudlu pískám
po starý profesi si stýskám
celkem asi dvě koruny mám
u mašin už nedělám

Jo to tenkrát to bylo všechno drahý
šetřily i státní dráhy
šetřily penězi i párou
tak koupili drezinu starou

Tak tahej víc, ať se kola točí
ať mi nádraží zmizí z očí
tak tahej víc ať v uších vítr mám
ať si trochu navíc peněz vydělám

Ráno jsem do drezíny hupl
a pořádně jsem na to dupl
drezína se rychle rozjela
úplně všem pražcům ujela

Jedním zákonem se řídí tento svět
nic se totiž nemá přehánět
takže když jsem chtěl na vekslu zahnou do prava
ulítla mi zadní náprava

Tak tahej víc...

Když jsem drezínu zpátky dotlačil
šéf se na mě zamračil
prohodil s vrátným jen pár slov
a dostal jsem hnedkaj vyhazov

Dřív jsem o víkend jezdil na hory
teď nejezdím nikam a zvedám závory
klausovné a stovku na měsíc
k obědu mám placku z kukuřic
klausovné a stovku na měsíc
k obědu mám placku z kukuřic


ČEKÁM NA JARO

Očima po stěně znaveně těkám
ruce studený a rýmu mám
na jarní slunko toužebně čekám
nesmírně se těším až jaro
příjde k nám

Má ruka malátně vlakům mává
všechy mašinfíry osobně už znám
žádný ale smluvený znamení nedává
že jaro přiváží k nám

A tak každej den na kolejích stávám
a můj zrak vlaky vyhlíží
všech strojvůdců se ptávám
kterejže to vlak
jaro vyloží

Ze sněhu koukají stébla zvadlá
na náspu u trati si písně zahraju
jednu o tom jak hvězda spadla
a tu druhou přece o jaru

Už se těším, jak sněženky prorazí
tuhletu sněžnou zimní krajinu
už se těším, jak slunce rozmrazí
tu zmrzlou bílou lavinu

A tak každej den...


CESTA

Slunce svítí a bílé lodě plují
po safírovým moři nade mnou
letní vánky na tom moři dují
ženou lodě dálkou bezednou
stejně tak i moje cesta
bezedná mi připadá
protíná řeky, hory, města
a přesto pokořit se dá

To se dlouho nachodím
než uvidím stoupat dým
za tím lesem spanilým
za obzorem širým
ještě mockrát budu spát
ještě mnoho písní hrát
než uvidím v dálce stát
dům velký tak akorát
abych žil tam rád

Pod koly vozů cesta práší
mrak tomu konec udělá
a už se déšť na silnici snáší
a šedne obloha modravá
vlak na mostě duní
pod ním řeka teče líně dál
rozmanitou směsici vůní
z hor a strání vítr vál

To se dlouho nachodím...


COURÁK

Slunce pálilo přes sklo vlaku
přes sklo vlaku motoráku
ve kterým jsme jeli plni dobré nálady
zaraženej do širáku
jak by bydlel na Klondiku
jel s náma šerif jedný osady

Posadil se rovnou s náma
hlasitě se všemu chlámal
a při našich písničkách nám broukal do basu
jeho tvář byla jizva samá
vostrým větrem vošlehaná
divil se že neumíme Růže z Texasu

Na šínách už zvoní kola vlaku...

Úsměv hrál mu pořád v tváři
očividným štěstím zářil
a svý příběhy nám povídal
když pak řek ať se nám dobře daří
a každýmu podal paži
k nim na osadu srdečně nás zval

Na šínách už zvoní kola vlaku...



Všechna práva vyhrazena © Jan Plšek